dakini_28.jpg

Příběhy mnišek

Některé mnišky, jež jsme potkali v klášterních školách pro dívky, jsou mladičké a častokrát již narozené v indickém exilu poblíž tibetských nebo nepálských hranic. Ty starší jsou mnišky pocházející z Tibetu. Po vpádu čínských vojsk v roce 1959 uprchly z Tibetu přes Himálajské průsmyky, kde hrozilo, že umrznou při přechodu.

Kláštery v 80 letech sloužily jako útočiště pro mnišky, které uprchly z Tibetu nebo dříve vězněné a mučené mnišky. Sloužily tedy i těmto ženám, které hledaly azyl tam, kde by bylo možné praktikovat Buddhovo učení.

Klášterní školy v dnešní době vítají dívky zejména z odlehlých oblastí, z chudých rodin i sirotky. Dívky získávají příležitost se vzdělat a získat vlastní sebedůvěru. Následně mohou sebevědomě vystupovat samy za sebe, podílet se na dění v komunitě.

Gyaltsen Dolkar je jednou z mnišek, které byly ve svých 19 letech zatčeny ve Lhase, protože zvolaly „Svobodný Tibet“ a „Dlouhý život Dalajlamovi“. Strávila 12 let ve vězení, kde byla mučena. V současné době žije v Belgii jako politický uprchlík a stále si připomíná výročí 10.března. Říká: „Naděje je s námi, věci se mohou změnit, protože náš boj je oprávněný, i když to bude trvat mnoho let. Více než soucit potřebujeme skutečnou podporu.“

Rigzin Choezom bývala učitelkou v klášteře Shugsep, poblíž Lhasy. V roce 1990 se její studentky zúčastnily demonstrace a následně byly nuceni klášter opustit. Rigzin se rozhodla opustit Tibet a uprchla do Nepálu, ikdyž cestou téměř umrzla.

Tenzin Choeden dorazila do Dharamsaly (sídla tibetské exilové vlády) v roce 1990. Bývalá politická vězenkyně byla ve vězení mučena elektrickými obušky po několik měsíců ve vyhlášeném vězení Drapchi v Tibetu. Je nyní zodpovědná za chod kláštera Shugsep v Indii i přesto, že si nese následky po období stráveném ve vězení.

Autor textu: Domique Butet

Předávání buddhistické moudrosti mezi generacemi
Předávání buddhistické moudrosti mezi generacemi